Spolupracovat po volbách s Babišem, abychom „zachránili demokracii“? To by byla strašná chyba, tvrdí Miroslav Kalousek

Jeden z nejvýraznějších polistopadových politiků Miroslav Kalousek sleduje volební kampaň poprvé v pozici glosátora. A pro chování nejsilnějších stran nemá příliš pochopení. Nejen hnutí ANO Andreje Babiše, ale i koalice Spolu se podle něj bojí říkat lidem pravdu, že na všechno nebudou peníze a budou se muset některých benefitů vzdát.

„V politice ubývá lídrů, kteří by chtěli něco změnit, a přibývá ‚tabulkáčů‘, kteří si chtějí jen užívat benefitů,“ tvrdí. Kdo je podle něj v politice největší podvodník? Měly by demokratické strany uvažovat o koalici s Andrejem Babišem, aby nepustily k moci extremisty? A jak vážnou hrozbu pro demokratický systém představují extrémní formace Stačilo! a SPD? Nejen o tom s Miroslavem Kalouskem v podcastu Podpásovka debatují Ondřej Leinert a Petr Honzejk. Přijde řeč samozřejmě i na možnost, že by se letos pětašedesátiletý Kalousek vrátil do politiky.

Co v podcastu od Miroslava Kalouska kromě řady jiných věcí zaznělo: 

O krachu záměru založit novou stranu: Já nepopírám, že jsem o tom přemýšlel, že jsem tomu věnoval i nějaký čas a energii. Těch důvodů, proč se to nestalo, je poměrně dost a některé zůstanou soukromé. Ale jeden je kardinální. Vlastně do toho nemůžete jít sám jako jediná známá osobnost. Potřebujete, aby těch lidí bylo více, zvlášť když je 14 volebních krajů. Potřebujete 14 lídrů, kteří jsou naladění na zhruba stejnou notu. A ta chuť lidí, o které bych stál, s nimi jít, tak ta se limitně blížila nule.

O stesku po politice: Po politice se mi stýská, věnoval jsem jí velkou část svého života. Ale stýská se mi po politice, která je soubojem idejí, argumentů a věcných řešení. To znamená, že po tom, co dneska sledujeme, se mi opravdu nestýská. 

O nynější volební kampani: Nejvíc mi vadí programová prázdnota, absence věcných řešení. Před námi jsou velmi složité časy, budeme řešit velký konflikt mezi prioritami, kterých je hodně a jsou drahé, a mezi zdroji, které máme k dispozici. Já bych chtěl slyšet poctivé řešení, které priority si odpustíme nebo, brutálně řečeno, co škrtneme. A nechceme-li si odpustit ty priority, tak kde posílíme zdroje, ze kterých je budeme financovat. Toto je zásadní konflikt, který nás čeká v příštích čtyřech letech. Tahle vláda odevzdá ať už sobě nebo své nástupkyni silně zaminované pole. A řešení nebo i pouhé přiznání problému v  programech hledám marně.

O politické odvaze: To, co je nejhorší a není to legitimní, je, že neděláte nic. Z toho mám největší strach, že to se stane bez ohledu na to, kdo bude vládnout. Protože odvahu něco udělat bohužel na politické scéně dneska nevidím.

O „rozpočtovém podvádění“ ministra financí ODS Zbyňka Stanjury: V řadě ohledů to podvod byl. Když víte, že nějaký mandatorní výdaj bude 30 miliard a napíšete tam osm, tak pro to těžko hledám jiné slovo než podvod. Jestliže přijdou povodně a vy zvýšíte deficit o 30 miliard a ono vám to projde snadno, protože povodně, a pak obratem 14,5 miliardy utratíte za něco úplně jiného, tak pro to taky těžko hledám jiné slovo než podvod. Mrzí mě to, tohle by se dělat nemělo, lepší je přiznat barvu. 

Je Babiš „zlo“ v politice? Slova jako zlo a dobro v politice nerad používám. Řekněme, že se dá použít na vysloveně antisystémové strany nebo na strany, které vysloveně útočí na lidská práva a na individuální svobodu, tak tam snad. Andrej Babiš je extrémně krystalicky, čistě populistický politik, který chce aktuální moc bez ohledu na to, co s naší zemí bude dál. A to já pokládám za velmi nebezpečné, nesouhlasím s tím, vždycky jsem proti tomu protestoval, protestoval jsem i proti zjevnému zneužívání veřejných pravomocí ve prospěch Agrofertu, protestoval jsem proti tomu, že Česká republika často své zahraniční výstupy přizpůsobovala zájmům jeho firem. To všechno jsou pro mě naprosto neakceptovatelné věci, ale pořád ještě si pod souslovím „čisté zlo“ představuji něco jiného.

O sociálních sítích a neochotě kvalitních lidí chodit do politiky: Sociální sítě otevřely možnosti lži a špínu šířit způsobem, o jakém se nám nikdy ani nezdálo. Dříve vás někdo neférově napadl v jedněch novinách v jednom článku. To bylo kruté, ale dalo se to vydržet. Ale dneska, když na vás někdo špínu vytáhne, tak si to přečtete na všech sociálních sítích. Přečtou si to všichni vaši blízcí. A vy si prostě logicky často řeknete, tohle nemám za potřebí.

Nejnovější díl a také další podcasty Hospodářských novin si můžete poslechnout na našem webu v sekci Podcasty i v mobilních aplikacích Spotify nebo Apple Podcasts.