Koruna ignoruje geopolitické šoky. Na dovolené Čechy připravuje o peníze něco jiného než pokles kurzu

Populárním tématem rubrik zaměřených na ekonomiku či osobní finance bývá otázka, kdy si vyměnit eura na dovolenou. Některé roky, například když se blížil konec masivních intervencí za slabou korunu, se bylo o co opřít. Jindy ji komplikovalo tolik nejistot, že šlo spíš o hádání z kávové sedliny.

Letos je ale situace unikátní. Kurz koruny vůči společné evropské měně je tak neuvěřitelně stabilní, že otázka „kdy vyměnit eura“ ztrácí na důležitosti. Peníze vám z kapsy vytáhne něco úplně jiného než prudké oslabení české měny.

Kurz koruny k euru se po velkou většinu letošního roku drží ve velmi úzkém pásmu mezi 24,15 a 24,40 Kč, přičemž tato stabilita navazuje na překvapivé loňské posílení měny. Přitom světem otřásají šoky, které mají přímý dopad i na českou ekonomiku. Ta je v případě uhlovodíkových paliv plně závislá na dovozu. Růst cen energetických surovin, k němuž došlo po vyostření konfliktu v Perském zálivu a dlouhodobém přiškrcení provozu skrz Hormuzský průliv, tak okamžitě zhoršuje situaci českých firem, dopadá negativně na obchodní bilanci, má proinflační důsledky a ohrožuje vyhlídky na ekonomický růst.

V prvotní reakci na zprávu o americko-izraelských náletech na Írán a jeho následné nečekaně tvrdé odvetě sice euro zdražilo o 26 haléřů a pokračovalo v sestupu i po celý březen, ale ani tato kumulovaná ztráta nebyla příliš výrazná. Navíc následoval opětovný návrat ke 24,20 Kč za euro, kde se koruna drží, ať americký prezident Donald Trump ohlásí cokoli (a íránský režim to následně popře).

komentář Julie Hrstkové

Centrální banky v předvečer zvyšování sazeb. Strach vyvolávají ceny ropy i nevyzpytatelné investice do umělé inteligence

4. 8. 2026 ▪ 4 min. čtení

Drahá ropa (v kombinaci s domácí jádrovou inflací) sice rázně utnula úvahy o snižování sazeb České národní banky i jejího evropského protějšku ECB, ovšem protože obě instituce po delším váhání sazby jednou zvedly (naše centrální banka si dala načas ještě víc), úrokový diferenciál ovlivňující atraktivitu měn pro finanční investory se fakticky nezměnil.

Euro letos oslabilo vůči dolaru (na energetickém šoku USA na rozdíl od Evropy vydělají, ale inflaci tam zvyšuje také) a v takových situacích bývala koruna bita ještě víc, ale tentokrát to neplatí. Na korunu nedopadla ani naprosto netypická společná intervence amerického ministerstva financí a japonské centrální banky, při níž vrhly na trh eura, aby podpořily jen. A to bez jakýchkoli konzultací s ECB. Bez dopadu na kurz prošumí i tak zásadní zprávy, jako byla ta o rekordním propouštění ve Volkswagenu.

Kurz je prostě stabilní a jeho vývoj ve svých prognózách na rozdíl od minulosti „trefuje“ i národní banka. Stává se, že trh přehodnotí očekávání vývoje sazeb a někdy korunu tlačí k posilování v očekávání, že ČNB bude dál měnovou politiku výrazněji zpřísňovat, ale ani to, ani následná korekce kurz zásadně nerozkolísá. Komunikace banky je obvykle jestřábí. Pokud je v kurzu naceněno výraznější zvyšování základní sazby, než odpovídá skutečnému pohledu bankovní rady (která obvykle hlasuje jednomyslně) na následující měsíce, není nutné to trhu vymlouvat. Vždyť silnější koruna pomáhá tlumit inflaci, což je vzhledem k zvýšené jádrové inflaci i stále rychlejšímu zdražování služeb z hlediska ČNB žádoucí.

O stabilitě kurzu jsou přesvědčeni i analytici, kteří ČNB poskytují měsíc co měsíc své odhady vývoje hlavních ekonomických parametrů. V červencovém dokumentu Inflační očekávání finančního trhu své předpovědi oproti červnu měnili typicky o jednotky haléřů. Nic, čemu by bylo potřeba věnovat pozornost.

Co už ale má smysl sledovat, je způsob, jakým v zahraničí zaplatíte. U hotovosti je situace poměrně přehledná a lidé kurzu i případným poplatkům obvykle věnují pozornost. Překvapivou bezstarostnost ale projevují při platbě kartou. Prostě platí, když potřebují, tím, čím jsou zvyklí. Prodražení platby o několik procent při platbě kartou vydanou bankou, starosti s alternativními nástroji od fintechů či nutnost být ve střehu a neodsouhlasit obchodníkovi „dynamickou“ (a prakticky vždy velmi nevýhodnou) konverzi měny tak pro občana představují větší „daň“ za používání koruny, než jakou je samotný vývoj kurzu.