Zlomový rok pro českou vědu? Nový zákon je prvním krokem, výzkum potřebuje i možnost obejít regule, říkají Kala a Lukačevič

Poslanci právě nyní projednávají zákon, který má ambice zásadně proměnit českou vědu. Ta má sice obrovské „bohatství“, ale kvůli špatně nastavené legislativě ho neumí vytěžit. A právě to by měl zákon o výzkumu změnit. Jak přesně, co mu chybí a jaké další změny česká věda potřebuje? O tom debatujeme v dalším díle podcastu reVize Česka, který Hospodářské noviny připravují s Druhou ekonomickou transformací.

Tentokrát s Alexandrou Kala, zakladatelkou společnosti Profimed a vedoucí skupiny věda a výzkum Druhé ekonomické transformace, a Janem Lukačevičem, propagátorem české vědy a kosmickým inženýrem.

Čeští vědci ztrácí čas byrokracií, mezi tím z jejich nápadů profitují jiní

20. 2. 2025 ▪ 6 min. čtení

„Zákon je to v mnohém průlomový, komercionalizace už nemá být špinavým slovem, ale ukazuje, že je to hlavní budoucnost vědy a výzkumu,“ říká Alexandra Kala. Pro výzkumné instituce je podle ní například obrovskou změnou to, že mohou peníze z veřejné podpory použít na založení spin-offu, tedy firmy, která poznatek uvede na trh. „To dříve nebylo jasné, zákon mnoho věcí vyjasňuje, usnadňuje a legitimizuje,“ říká Kala. Lukačevič s ní souhlasí, podle něj je to první a velmi důležitý krok na dlouhé cestě k proměně české vědy. „Reforma se snaží hodně rozvazovat ruce, ubírat administrativu a vytvářet pobídky,“ říká Lukačevič.

Na zákon o výzkumu navazuje reforma transferu, které mají ještě posilnit „prodej“ poznatků do praxe. Jedním z těch klíčových bodů je například snaha, aby firmy více investovaly do výzkumu. Jenže často naráží na problémy s daňovými odpočty nákladů, finanční správa jim je totiž mnohdy neuznala a chtěla je zpětně dodanit. „Investice firem do vědy a výzkumu od roku 2015 klesají, finanční úřady rozhodují o tom, co je věda a výzkum, a co ne. To podle mě není v jejich kompetenci, musí vzniknout předvídatelnost odpočtu,“ říká Kala a dodává, že se nyní zvažuje omezení maximálního odpočtu. „Uvažuje se o 150 milionech korun, to je hranice přijatelná i pro velké firmy.“

Oba se shodují na tom, že k dalšímu rozvoji jsou třeba i jiné legislativní kroky. Například zavedení takzvaných sandboxů, tedy udělení výjimek z platných zákonů. „Když děláte výzkum, potřebujete někdy v rámci výzkumu porušit zákon, potřebujete dělat testy. Jenže u nás to není možné. Amerika a Čína frčí právě kvůli tomu, protože to tam je běžná praxe. Musíme to také umět,“ říká Kala s tím, že to sice není jednoduché, ale je to v podstatě nutnost. „Zákon o vědě a výzkumu řekl, že existuje sandbox, připravil pro to půdu, nyní musí vzniknout zákon, který řekne, jak dát pravomoci ministerstvům, aby tyto výjimky mohla udělit.“