Většina politiků na neziskovky kouká skrz prsty. Přitom právě ony suplují roli státu, říká poslankyně Urbanová

Politici neziskovky většinou nevidí rádi, říká Barbora Urbanová, členka hnutí STAN a poslankyně za Středočeský kraj. „Říkají si: Ježiš, nějaká neziskovka a my to tady financujeme ze státního rozpočtu. Jenže ty organizace často suplují aktivity, které by měl dělat stát,“ připomíná Urbanová v podcastu Hospodářských novin, který vznikl na konferenci Good Company Circle. Konala se v listopadu na pražském Výstavišti v režii společnosti JTI.

Jedním z příkladů takových aktivit, kde neziskový sektor supluje roli státu, je pomoc obětem domácího násilí. „Je to geniální ukázka toho, kde stát naprosto selhává při trestním řízení a nahrazuje ho nezisková organizace, která oběti nebo přeživšímu pomáhá,“ popisuje Urbanová.

Jenže taková neziskovka má financování z dotačních titulů od státu, z různých ministerstev a z norských fondů, peníze jim přijdou, oni z nich zaplatí zaměstnance a nezbude jim nic. „Když ale chtějí podporu i od firmy, tak firma většinou řekne: My za tím ale nevidíme konkrétního člověka, kterému pomůžeme začít nový život,“ poukazuje Urbanová.

Podle jejího názoru je právě s tímto problémem třeba neziskovým organizacím pomoci. Měla by podle ní fungovat větší transparentnost v tom, co vlastně ta která organizace dělá, co poskytuje, kolik má klientů a kde všude funguje. „Protože právě tohle většina firem vůbec neví,“ zmiňuje Urbanová.

HN BeNative

Neziskovku je třeba řídit stejně jako malou firmu. Manažer se má postarat, aby lidé nevyhořeli

▪ 2 min. čtení

Urbanová se o agendu pomoci obětem domácího násilí dlouhodobě. Setkává se situací, kdy firma chce pomoci konkrétnímu člověku, a tak třeba nabídne byt v Liberci pro někoho, kdo se potřebuje odstěhovat od násilného partnera. „Ale tohle ta neziskovka vlastně nemůže udělat, protože to nevyúčtuje. Jak to napíše do papírů? A takových byrokratických překážek, které prakticky znemožňují adresnou pomoc, je celá řada,“ pozastavuje se Urbanová.

Právě kvůli případům jako je tento je podle Urbanové zcela klíčová transparentnost. Stát by měl podle ní zajistit obousměrnou komunikaci mezi neziskovkami a podniky tak, aby obě strany věděly, co druhá strana přesně dělá a jakou pomoc potřebuje, případně nabízí.